Seznam nepovolených internetových her
Seznam nepovolených internetových her je veřejný seznam internetových stránek, který vede Ministerstvo financí podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a na který zapisuje weby nabízející hazardní hry bez povolení platného v České republice. Poskytovatelé připojení k internetu na území České republiky mají povinnost zamezit přístupu ke stránkám, které jsou na seznamu uvedené. Pro hráče je to nejviditelnější stopa toho, že provozovatel nemá české základní povolení, i když se může prokazovat licencí z Malty nebo z Curaçaa.
Kdo seznam vede a podle čeho se na něj zapisuje
Zákon o hazardních hrách v původním znění upravoval blokaci v § 82: na seznam se zapisuje internetová stránka, na níž je provozována internetová hra v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b), tedy hra, ke které nebylo uděleno povolení nebo která nebyla řádně ohlášena. Rozhodující tedy není kvalita provozovatele ani jeho zahraniční licence, ale to, zda má pro danou hru české povolení.
O zápisu vede Ministerstvo financí řízení z moci úřední. Před samotným zápisem ministerstvo zveřejňuje sdělení o úmyslu provést zápis, které dnes odkazuje na § 84e zákona v jeho novelizovaném znění, takže provozovatel i dotčená veřejnost mají možnost se proti blokaci bránit.
Zápis je správní akt, nikoli trestní rozsudek.
Zveřejněný seznam obsahuje u každé domény odkaz na příslušné rozhodnutí a poučení o opravných prostředcích. Kdo chce vědět, proč konkrétní web na seznamu je, najde odpověď právě v tomto rozhodnutí, ne v obecném výkladu na stránkách provozovatele nebo affiliate webu.
Jak blokace domén funguje v praxi
Povinnost zablokovat stránku mají poskytovatelé připojení k internetu, a to podle původního znění § 82 odst. 3 ve lhůtě 15 dní ode dne zveřejnění stránky na seznamu. Technické provedení zákon podrobně nepředepisuje a jednotliví poskytovatelé ho řeší po svém, nejčastěji na úrovni DNS.
Data ze seznamu dnes přebírá také Český telekomunikační úřad, který provozuje Jednotný seznam blokovaných webových stránek. Ten slučuje údaje od více úřadů a u každé domény uvádí datum přidání, případně odebrání, poskytovatele dat a dataset, ze kterého záznam pochází. U hazardu je poskytovatelem Ministerstvo financí a datasetem právě Seznam nepovolených internetových her.
Při čtení záznamů si všímáme hlavně toho, jak často se objevují celé řady téměř stejných domén s číselnou příponou. Provozovatelé, kteří o český trh stojí bez povolení, totiž registrují zrcadlové adresy rychleji, než je stihne zachytit řízení, a ministerstvo je pak zapisuje po desítkách najednou.
Zápis není trvalý.
Jednotný seznam ČTU vede i domény, které byly později odebrány, takže lze dohledat, že web na seznamu v minulosti byl a kdy z něj zmizel. Samotné odebrání ovšem neznamená, že provozovatel získal české povolení; důvod je vždy třeba ověřit v rozhodnutí nebo v seznamu držitelů základního povolení, který Ministerstvo financí zveřejňuje samostatně.
S čím se seznam nepovolených her plete
Nejčastější záměna je s Rejstříkem fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách. Ten se týká hráčů, kteří se sami nebo z rozhodnutí úřadu vyloučili ze hry, kdežto Seznam nepovolených internetových her se týká stránek a jejich provozovatelů.
Druhá záměna vzniká u zahraničních licencí. Licence vydaná na Maltě nebo na Curaçau opravňuje provozovatele působit podle práva daného státu, ale nenahrazuje české základní povolení, a proto web s takovou licencí na českém seznamu skončit může a v praxi často končí. Zahraniční licence navíc nezaručuje českému hráči dozor Celní správy, českou úpravu ochrany hráče ani postup podle zdejšího zdanění výher.
Absence na seznamu není důkaz legality.
Řízení probíhá postupně a nový web může nabízet hru bez povolení dlouho předtím, než se na seznam dostane. Jediné spolehlivé ověření je proto pohled do seznamu držitelů základního povolení u Ministerstva financí, nikoli kontrola, zda stránka zatím není blokovaná.
