Ministerstvo financí ČR v hazardu

Právním základem je zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále ZHH), účinný od 1. 1. 2017, který upravuje druhy hazardních her, podmínky jejich provozování a působnost správních orgánů. Ministerstvo financí je v tomto systému gestorem celé oblasti, takže rozhoduje o vydání, změně nebo zrušení základního povolení k jednotlivým druhům hazardních her.

Základní povolení se vydává vždy k určitému druhu hry, proto provozovatel kasina s živou i technickou hrou potřebuje dvě samostatná povolení.

Agendu dnes vede odbor 73 – Procesní agendy a regulace hazardu, který zveřejňuje i údaje ze Seznamu nepovolených internetových her. Ministerstvo může povolení také odebrat: podle ZHH zruší základní povolení provozovateli, který opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zákonem o dani z hazardních her. Zda a kolik takových řízení v daném roce proběhlo, ministerstvo souhrnně v přehledné podobě nezveřejňuje, a stránka proto žádné číslo neuvádí.

Kde se s ním hráč potkává

V praxi nejčastěji v patičce webu, kde legální provozovatel uvádí, že je držitelem základního povolení vydaného MF ČR. Druhým místem je stránka, která se místo casina zobrazí po zadání zablokované domény; ta odkazuje právě na seznam vedený ministerstvem.

Seznam nepovolených internetových her, v médiích často označovaný jako blacklist, vede ministerstvo podle § 84d odst. 5 ZHH a zveřejňuje jej na svých stránkách. Zápisu předchází zveřejněné sdělení o úmyslu provést zápis podle § 84e ZHH, takže provozovatel se o chystaném zařazení dozví předem.

Ze zápisu plynou povinnosti pro třetí strany. Poskytovatelé připojení musejí zablokovat přístup k uvedeným doménám, podle dostupných výkladů do 15 dnů od zveřejnění, a poskytovatelé platebních služeb musejí zastavit platební styk vůči platebním účtům, které seznam obsahuje.

Seznam vychází ve formátu PDF a souběžně jako soubor CSV pro strojové čtení, přičemž ministerstvo výslovně upozorňuje, že závazný je pouze dokument PDF a CSV má jen informativní charakter. Pro hráče z toho plyne praktický závěr: kdo si ověřuje konkrétní doménu, má se řídit dokumentem na webu MF, nikoli neoficiálními přehledy, které z něj vycházejí se zpožděním.

Blokace probíhá zpravidla na úrovni DNS, a dá se tedy technicky obejít. Obejití blokace ale nic nemění na tom, že provozovatel na seznamu nemá české povolení, a hráč u něj proto nemá ochranu, kterou ZHH spojuje s licencovaným prostředím, včetně možnosti obrátit se v případě sporu na český dozorový orgán.

Nejčastější záměna se týká toho, kdo hazard kontroluje. Ministerstvo povoluje a vede seznam, zatímco dozor nad dodržováním ZHH v terénu vykonává Celní správa ČR, která řeší přestupky, provádí kontroly a ve spolupráci s ministerstvem se podílí na blokaci nelegálních stránek.

Hranice mezi oběma úřady však není ostrá. Odborná literatura upozorňuje, že zákon vzájemný poměr jejich působnosti výslovně neupravuje, a hovoří proto o sdílené dozorčí působnosti, kterou si ministerstvo ponechalo vedle nově pověřené Celní správy. Generální ředitelství cel je navíc ministerstvu přímo podřízeno, což vysvětluje, proč obě instituce vystupují v tiskových zprávách společně.

Třetím úřadem v řetězci je obec, která vydává povolení k umístění herního prostoru pro kamennou hernu či kasino; žadatel k němu dokládá základní povolení od MF s nabytou právní mocí.

Zahraniční licence z Malty nebo Curaçaa základní povolení MF ČR nenahrazuje. Provozovatel s takovou licencí, který cílí na české hráče bez českého povolení, se může ocitnout na seznamu nepovolených her, a spor s ním pak český úřad za hráče neřeší.