Dohánění ztrát (loss chasing)
Dohánění ztrát je chování, při kterém hráč po prohře pokračuje ve hře nebo zvyšuje sázky hlavně proto, aby prohrané peníze získal zpět. Anglicky se mu říká loss chasing a v diagnostickém manuálu DSM-5 patří mezi devět kritérií poruchy hráčství. Nejde o strategii ani o sázkový systém, i když se tak často tváří. Matematicky na něm nic nefunguje, protože výhoda provozovatele zůstává stejná u první sázky i u desáté.
Co přesně znamená dohánění ztrát
Manuál DSM-5 popisuje toto kritérium větou, že se člověk po prohře peněz často vrací jiný den, aby se dostal na nulu. Pro diagnózu poruchy hráčství musí platit alespoň čtyři z devíti kritérií během dvanácti měsíců.
Doprovodný text manuálu dodává důležitou výjimku: krátkodobé dohánění po jednom špatném večeru zažije mnoho hráčů, a to samo o sobě poruchu neznamená. Charakteristické je teprve časté a dlouhodobé dohánění, kdy se cílem hry stává smazat minus místo zábavy. Výzkumníci zároveň upozorňují, že definice je dost obecná, protože se dohání i během jedné seance, a ne jen návratem další den.
Hranici mezi zklamáním a doháněním tedy neurčuje jedna sázka, ale opakovaný vzorec.
Proč se ztráta dalším sázením nevrátí
Každá hra v casinu má zabudovanou výhodu provozovatele. Evropská ruleta s jednou nulou má house edge 2,7 %, tedy RTP 97,3 %. Na sázce 100 Kč to dělá dlouhodobě průměrně 2,70 Kč ztráty, ať je to první, nebo padesátá sázka toho večera.
Když po prohře sázku zvýšíte, procento zůstane stejné, jen se násobí větší částkou. Při sázce 1 000 Kč je očekávaná ztráta 27 Kč místo 2,70 Kč.
Příklad se zdvojováním
Nejčastější podobou dohánění je zdvojování sázky po každé prohře, známé jako martingale. Začnete na 100 Kč a prohrajete sedmkrát za sebou: vsadili jste 100, 200, 400, 800, 1 600, 3 200 a 6 400 Kč, celkem 12 700 Kč. Osmá sázka by musela být 12 800 Kč a v případě výhry vám čistě přinese pouhých 100 Kč. Série sedmi proher na červenou přitom není vzácnost, jak si mnoho hráčů myslí, protože pravděpodobnost na jedno roztočení je kvůli nule o něco nižší než polovina. Dříve či později narazíte na limit stolu nebo na dno rozpočtu.
Hodně hráčů tomu říká systém. Je to jen rychlejší cesta ke stejné ztrátě.
S čím se dohánění ztrát plete
Dohánění ztrát se nejčastěji zaměňuje s klamem hazardního hráče. Klam je mylná představa, že předchozí výsledky ovlivňují ty budoucí, tedy že po pěti černých musí přijít červená. Dohánění je chování, které z takové představy často vyrůstá, ale může vzniknout i bez ní, čistě z potřeby smazat prohru.
Příbuzný je i takzvaný blud spořitelny, kdy má hráč pocit, že se do casina vrací pro „své“ peníze. Prohrané peníze mu ale nepatří a casino je nedrží v úschově.
Ve sportovním sázení vypadá dohánění trochu jinak: po prohraném tiketu přijde rychlá další sázka bez rozboru, často na vyšší kurz nebo v live sázkách, aby se minus smazalo jedním tahem. Marže sázkové kanceláře se tím nezmenší a vyšší kurz znamená jen nižší pravděpodobnost výhry.
Typické signály jsou opakované neplánované vklady, prodlužování seance, překračování rozpočtu a hraní za peníze určené na nájem nebo jídlo. V Česku existuje Rejstřík vyloučených osob, který spravuje Ministerstvo financí, a legální operátoři nabízejí osobní limity vkladů a sázek; jejich konkrétní podoba se mezi provozovateli liší.
