Kauce provozovatele hazardních her
Kauce provozovatele je peněžní jistota, kterou žadatel o základní povolení podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, skládá státu předem, aby z ní bylo možné uhradit daň, pokutu nebo nevyplacenou výhru, pokud je provozovatel sám neuhradí. Skládá se za každý druh hazardní hry zvlášť a její výše je pevně daná zákonem, nikoli dohodou s úřadem. Pro hráče je to jeden z mála mechanismů, který stojí mezi jeho výhrou a případnou platební neschopností licencované společnosti.
Výše kauce podle druhu hazardní hry
Zákon o hazardních hrách (dále ZHH) v původním znění ukládal kauci v § 89, v aktuálním konsolidovaném znění se výše a použití kauce nacházejí v samostatných ustanoveních, proto se při citaci vyplatí ověřit platné číslování paragrafu. Částky se odvozují od druhu hry, nikoli od obratu nebo počtu hráčů, takže malý i velký provozovatel téhož druhu hry skládá stejnou sumu.
Základní povolení a internetové hry
U kursových a totalizátorových sázek na zvířecí dostihy činí kauce 5 000 000 Kč. Kursové sázky a totalizátorové hry obecně, a dále sázky a bingo provozované jako internetová hra, vyžadují 30 000 000 Kč. Nejvyšší částka, 50 000 000 Kč, platí pro loterie a pro technické a živé hry provozované přes internet, tedy pro to, co čtenář zná jako online casino a live casino.
Provozovatel, který nabízí online sázky i casino, skládá kauci za každý druh hry zvlášť, takže se jednotlivé částky sčítají.
Kamenné herny a kasina
Pro povolení k umístění herního prostoru platí vlastní výpočet: 1 000 000 Kč za každou hernu, nejméně 10 000 000 Kč a nejvýše 50 000 000 Kč za všechny herny jednoho provozovatele. U kasin je to 10 000 000 Kč za každé kasino, nejméně 20 000 000 Kč a nejvýše 50 000 000 Kč celkem. Provozovatel jednoho kasina tedy neskládá deset milionů, ale dolní hranici dvaceti.
Na co stát kauci smí použít
Kauce se skládá buď na zvláštní účet Ministerstva financí, nebo formou bankovní záruky, kterou ministerstvo přijme, a žadatel musí prokázat původ peněz, z nichž ji složil. Záruka musí znít na dobu určitou, nejméně o jeden rok delší, než je žádaná doba provozování, aby kryla i nároky vzniklé těsně před koncem povolení.
Zákon vymezuje použití kauce úzce. Lze z ní uhradit daň z hazardních her s příslušenstvím, pokutu uloženou za přestupek podle ZHH a výhru, kterou provozovatel sázejícímu nevyplatil.
Pro hráče je podstatná právě poslední položka.
Kauce není pojištění vkladů a zákon nestanoví, že by z ní hráč dostal zpět nevyužitý zůstatek na herním kontě; mluví o nevyplacené výhře. Pořadí, v jakém se z kauce uspokojí stát a v jakém hráči, ani průměrnou dobu takového řízení ministerstvo souhrnně nezveřejňuje. Proto je vhodné brát kauci jako pojistku pro krajní případ, ne jako slib, že každý spor skončí výplatou z peněz státu. K jednotlivému případu se tato stránka nevyjadřuje, to je otázka pro advokáta.
Kauce a pojmy, se kterými se plete
Nejčastěji se kauce zaměňuje s vkladem hráče. Vklad patří hráči a leží na jeho herním účtu u provozovatele, zatímco kauce patří provozovateli a je zablokovaná ve prospěch státu, takže s hráčovými penězi se nikdy nemísí.
Druhou záměnou je bonus nebo cashback, u nichž se v podmínkách někdy objevuje slovo „záloha“. S kaucí podle ZHH nemají nic společného a wagering se jí netýká.
Třetí a nejdůležitější rozdíl je mezi českým základním povolením a zahraniční licencí, například maltskou nebo curaçaoskou. Kauce podle ZHH kryje jen provozovatele s povolením Ministerstva financí; web působící pouze na zahraniční licenci ji v České republice neskládá, a pokud je zapsán na Seznamu nepovolených internetových her, český hráč se na tuto jistotu odvolat nemůže. Jaké zajištění požaduje zahraniční regulátor, se liší stát od státu a nelze je s českou kaucí ztotožnit.
Co ověřujeme nejdřív, je proto prosté: zda provozovatel figuruje na seznamu držitelů základního povolení, který vede ministerstvo, protože jedině tam kauce prokazatelně existuje.
