Mimosoudní řešení sporu (ADR)
Mimosoudní řešení sporu (ADR, z anglického alternative dispute resolution) je postup podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v němž nezávislý subjekt zprostředkuje dohodu mezi spotřebitelem a podnikatelem bez účasti soudu. Cílem je smírné urovnání, nikoli závazný rozsudek, takže výsledek stojí na ochotě obou stran přijmout navrženou dohodu. Hráč se s pojmem setkává nejčastěji v obchodních podmínkách provozovatele, kde má být uveden příslušný subjekt ADR.
Lhůty a podmínky podání návrhu
Návrh smí podat pouze spotřebitel, tedy fyzická osoba, která nejedná v rámci svého podnikání, a to nejpozději do 1 roku od chvíle, kdy svůj nárok u podnikatele poprvé uplatnil. U hráče to znamená den první reklamace u provozovatele, nikoli den jejího zamítnutí.
K návrhu se přikládá doklad, že se spotřebitel pokusil spor vyřešit napřímo, typicky kopie korespondence se zákaznickou podporou. Řízení má skončit do 90 dnů, u zvlášť složitých sporů jej lze jednou prodloužit o dalších 90 dnů, a pokud ve věci už rozhodl soud nebo rozhodce, ADR zahájit nelze.
Za samotné řízení se neplatí.
Kdo spor vede a s čím se ADR plete
Subjekt ADR se určuje podle odvětví: finanční arbitr řeší platební služby, ČTÚ elektronické komunikace a ERÚ energetiku, zatímco Česká obchodní inspekce vede spory tam, kde působnost těchto orgánů není dána. Výslovné vymezení sporů o hazardní hry jsme v podkladech ministerstva ani ČOI nedohledali, proto u konkrétního provozovatele čteme, který subjekt sám uvádí v podmínkách.
Nejčastější záměna se týká reklamace u kasina a dozoru Celní správy, přičemž ani jedno z toho není ADR. U zahraničních licencí se praxe liší a česká ČOI nemusí být pro takového provozovatele příslušná, což je důvod, proč jde o první údaj, který v podmínkách hledám.
Zahájení ADR přitom nebere stranám právo obrátit se později na soud.
